S úctou k třídenní francouzské pietě a českému státnímu svátku předkládám můj postoj až dnes. coque samsung j4 Bez ohledu na názorové možnosti, které páteční francouzské a předchozí mimoevropské ataky cizích mocností poskytly nejen představitelům české vlády či EU, jsem bohužel nenašel jediný společný jmenovatel, který by jakkoli popsal občanům České republiky, potažmo Evropské unie, srozumitelné a hlavně praktické kroky, kterými se mohou a budou demokratické státy bránit otevřené agresi jednoho náboženského proudu či formálně neuznaného státu někde na pomezí Sýrie a Iráku, ale také hrám, které přicházejí z různých částí světa. Nechci nahrazovat práci ani doporučení českých či jiných tajných služeb, ale podle mého názoru již nyní nejde při ochraně českého obyvatelstva dbát na loajalitu ke spřízněným politickým frakcím vládních stran v evropském parlamentu a bagatelizovat globálnější civilizační konflikt. Stejně jako já, a jsem přesvědčen, že i obyvatelé České republiky od své vlády očekávají vytvoření vlastní obranné politiky, protože ta evropská má a ještě dlouho bude mít, velké trhliny. Vytvoření vlastní obranné politiky s cílem tyto trhliny zalátat může narážet na odlišné názory členských států Evropské unie, přesto nemusí být v rozporu s platnými unijními cíly jak migrační politiky, tak i základními cíly EU – podporovat mír, své hodnoty i blahobyt obyvatel. Věřím, že občané naší republiky pochopí, pokud by naše vlastní obranná politika byla krátkodobě dosažena i s pomocí Severoatlantické aliance i přesto, že je sporné, zda v pátek byl či nebyl napaden její členský stát. I preventivní kroky k odvrácení budoucích útoků jsou smyslem její existence. Coques personnalisées samsung Z vyjádření členů české vlády, ale bohužel ani ze slov představitelů Francie, Německa a Belgie, tedy těch dnes nejvíce dotčených národů, neplyne žádný věcný záměr postupu, který by alespoň střednědobě zajišťoval pocit bezpečí i důsledného řešení ve prospěch ochrany svého vlastního obyvatelstva. Pojem vnitřní a vnější bezpečnosti nynější druh konfliktu značně stírá a prolíná se. Nepochybuji o tom, že je členům vlády ČR známo, že:
Důvodem tohoto článku však není jen souhrn známých skutečností. Ty jsou jen připomenutím, že v tradici naší republiky je spoléhat na své vlastní síly. I na síly dohod se svými partnery i přesto, že naše novodobé dějiny obsahují nejen pozitiva, ale i zklamání z plnění předchozích dohod a dnes i zklamání nad obcházením Dublinských dohod některými jejími signatáři. Máme nejen v přímém sousedství partnery, kteří nejsou malí a nejsou ani slabí. Jistě i oni čekají na naši rozhodnost bránit náš vlastní zájem. Pak jistě přispějí k partnerství i svou silou, vůlí a prostředky. Formulovat vlastní obrannou politiku je v České republice právo vlády. Jaká nebezpečí jsou ve vzduchu?
Ať bude nová obranná politika vypadat jakkoli, je jisté, že bude mít i své nepopulární stránky a bude k ní jistě třeba širší politická shoda. Pokud však vláda k nové obranné politice nepřistoupí a bude se i dále zabývat jen kosmetickými kroky, je pak věcí občanů, jak demokraticky prosazovat ochranu své republiky. A v kotli obav může vzniknout i pořádně kořeněný pokrm, který nejen nepůjde jíst, ale potlačí všechny ostatní chutě a vůně.
