Takto už to dál nejde aneb Hlavní město Praha je na rozcestí

Hlavnímu městu Praze byl dán do vínku v rámci jeho zákonné podstaty prakticky neřešitelný rozpor. Je obcí a krajem zároveň. Předpokladem je, že zájmy a činy 65 volených zástupců do pražského zastupitelstva dovedou skloubit přání a zájmy hlavního města České republiky a zároveň přání a zájmy 1.106 zastupitelů desítek městeček a obcí (dnes městských částí), ze kterých se ve skutečnosti Praha skládá.

Z historie expanze Prahy za její hradby lze jednoduše doložit, že se do dnešní podoby dopracovala vesměs nedobrovolným spojením. Dnes je asi jedno, jak vypadaly konkrétní detaily a argumenty vesměs násilných důvodů postupného připojení v roce 1922 a mezi lety 1960 – 1974. V roce 1922 bylo k Praze připojeno 10 měst a 27 obcí, v období totalitního režimu pak dalších na 50 městeček a obcí. (pozn.: začlenění měst a obcí do větších celků – v roce 1922 bylo 20 obvodů, po válce 16 obvodů, od roku 1960 už jen 10obvodů. Za posledních 20let se ustálil počet městských částí na 57 rozdělených do 22 správních obvodů). Podle zákona o územním členění státu má ale Praha stále jen 10 obvodů – tento zákon nebyl se stávajícím stavem nikdy harmonizován!!!.

Co bylo společné téměř všem přičleněným městům a obcím byla ztráta jejich suverenity a svébytnosti.

Způsob vedení hlavního města Prahy se od roku 1922 velmi rychle výrazně centralizoval a tomu odpovídal i model politický a model financování obvodů-městských částí. Jakkoli bylo centrální vedení města v logice komunistické politiky v období 1948-1989, a jakkoli obecný vývoj za posledních 25 let na první pohled vypadá jako decentralizační, přesto se i přes změny politické v základním pohledu na vedení Prahy od vzniku republiky nic nemění.

V praxi to znamená, že většina zdrojů zůstává v centru a městské části dostávají z těchto zdrojů jen drobky, které postačují na krytí jen části jejich potřeb. Většina z nich může obnovovat svůj majetek (hlavně školy, školky a technickou vybavenost) pouze z prostředků, které jim ze svého rozpočtu uvolní Hlavní město Praha. Tím se staly pražskými vazaly a vůle Prahy vydat prostředky na obnovu majetku (svěřeného právě hl. m. Prahou s povinností o něj pečovat) byla a je často spojena s nátlakem politickým.

Od roku 2011 je většina městských částí postupnými kroky hlavního města finančně odsouzena k zániku a tím je vytvářen prostor pro vznik nového modelu správy a členění Prahy – ještě více centralistického.

Dalším hřebíčkem do rakve stávajícího modelu financování je absolutní rezignace Prahy vyjednat s českým státem spravedlivý příspěvek na výkon státní správy (nyní je poloviční, než dostávají ostatní). Ročně jde o ca. 800mil. Kč, které musí 22 městských částí (Praha 1 až Praha 22), pověřených vedením úřadů státní správy, najít ve svém rozpočtu a tím pravidelně ochudit svůj vlastní rozvoj.

Nevím, zda si většina nových zástupců Prahy tento trend uvědomuje, ale nově navržené financování městských částí na rok 2016 znovu přerozděluje pražský daňový výnos v tomto diskriminačním poměru:

92% pražských daní zůstává Hlavnímu městu Praha

8% dostanou městské části

Tento ničím nepodložený poměr přerozdělení dostává většinu městských částí do situace, že rozpočet na rok 2016 bez využití svých předchozích rezerv prostě nesestaví. A to některé městské části už rezervy téměř nemají.

Navíc model výpočtu přerozdělení těch 8% daňových výnosů vnáší mezi jednotlivé městské části obrovské rozdíly, a to od 2.646,- Kč/obyvatele (Praha-Zličín) až po 6.361,-Kč/obyvatele (Praha-Královice).

Místo toho, aby se zastupitelé hlavního města Prahy zabývali důležitými aspekty udržitelnosti rozvoje, již 5 let nedokáží dělat nic jiného, než plýtvat penězi (dluh Prahy v r.2010 byl 20mld. Kč, v r.2015 už přes 33mld. Kč) a spotřebovávat veškerou energii na získání a udržení vládnoucích koalic. Za stejnou dobu se provozní hospodaření dostalo do ročního schodku přes 4mld.Kč a pokud by se Praze snížilo ratingové hodnocení, pak by vyšší splátky dluhů roztočily spirálu, která by na každého Pražana dolehla s dramatičností detroitské tragédie.

Také proto říkám: „Takto to už dál nejde, Praha je na rozcestí“. Zvažovaná další centralizace rozhodování do pražského centra by již zcela eliminovala skutečnou možnost té více než tisícovky zastupitelů městských částí naplnit svůj slib občanům svou městskou část skutečně rozvíjet.

Michal Frauenterka
Zastupitel Městské části Praha 15